Instructions for a Light and Sound Machina
2005, 17 min.

S hrdinou filmu se lze lehce ztotožnit. Kráčeje ulicí uvědomí si najednou, že není jen sledován několika špatně naladěnými pozorovateli, ale je vydán i na milost filmového tvůrce. Přestože se hrdinsky brání, končí na šibenici, kde umírá filmovou smrtí trhaje samotné filmové plátno.

L'Arrivée
1998, 2 min.

Bílé plátno. Tabula rasa. Panavision. L’Arrivée vás ozáří jako čisté promítané světlo, jako bílý povrch stále čekající na zásah filmového tvůrce. V L’Arrivée se Tscherkassky vrací na začátek k bratrům Lumièrům, kteří kdysi jednou natočili příjezd vlaku.

Outer Space
1999, 10 min.

Předtucha hororového filmu, zakládající se na nebezpečí: dům – v noci, lehce nakloněný v záběru kamery, tajuplně nasvícený – se vynořuje z černočerné tmy a pak do ní zase upadá. Mladá žena se pomalu přibližuje k domu. Vstupuje do něj. Film přerušuje praskot, zvuková stopa skřípe, tlumeně, udušeně. Základem filmu je nalezená hollywoodská stopáž. Postava, která se plíží obrazy, která je jimi obklopená a která na ně útočí, je Barbara Hershey. Tscherkasský recykluje okýnko po okýnku a skládá obrazy a prostory do sebe. Odstraňuje tak půdu po divákovýma nohama jako ve zlém snu.

Dream Work
2001, 11 min.

Dream Work trvá stejně dlouho jako hluboký spánek. V okamžiku, kdy žena vstoupí do budovy, zuje si boty a vysvleče si kalhotky, stává se nevyhnutně pozorovatelkou i pozorovanou. Když zaspí, nejenže se propadne hlouběji do filmu, ale film pronike i do ní. Tím, že Tscherkassky kopíruje jednotlivá okýnka, falické spojení, tedy skutečnost, že tělo ženy existuje jenom uvnitř filmu (a naopak), se stává hmatatelnou – i když jen ve velice pomíjivém smyslu. Na pozadí bdělosti se plíží sen.

Peter Tscherkassky, narozen roku 1958 ve Vídni, studoval filosofii; filmy točí od roku 1979. V roce 1989 získal Národní uměleckou cenu ve filmové kategorii. Učí tvorbu fimů na Akademii umění v Linci; je spoluzakladatelem společnosti Sixpack Film.